Postel a matrace pro onkologicky nemocnou Kristýnku
Desetiletá Kristýnka statečně bojuje se zákeřnou nemocí. Spolu s maminkou, která jí pomáhá a podporuje, čelí diagnóze, jež se nazývá alveolární rabdomyosarkom hrtanu. Pro tuto holčičku Světýlko zakoupilo postel a matraci, kterou si Kristýnka sama vybrala.
Co je Kristýnce? „Bývala často nemocná, kašlala, špatně se jí dýchalo, ale poslechově byla v normálu. Ve škole často chyběla. Loni v dubnu se jí začal měnit hlas, mysleli jsme si, že má zvětšené mandle. Na krčním oddělení v Pelhřimově ovšem objevili nějaké výrůstky v hrtanu. Následovaly dvě operace v pražském Motole, po té první byla několik dnů v umělém spánku. Byly jí odstraněny výrůstky z hlasivek a hrtanu, jenže to bohužel nestačilo. V měkké hrtanové tkáni zůstal několikacentimetrový nádor. Jeho odstranění by znamenalo odebrání hlasivek a k tomu doživotní problémy s dýcháním. Lékaři se snaží nádor zmenšit, aby šel odoperovat bez většího zásahu. Kristulka je po deváté sérii chemoterapie, přičemž jedna série obsahuje několik dávek. Má za sebou třicet dávek ozařování. Na konci února nás čeká vyšetření magnetickou rezonancí, kde se ukáže, jestli se nádor zmenšuje. Všichni se modlíme, aby tomu tak bylo. Kristýnku chemoterapie ničí, už to není ona. Vždy ráda kreslila, hrála si s bráškou, lítala venku s dětmi. Z mých tří ratolestí je největší zlobidlo. Nehraje si, nemaluje, spí, jen tak leží nebo brečí, když má bolesti. Krk jí často moc bolí. Po chemoterapiích má v něm a v dutině ústní afty. Má také hemeroidy a trpí bolestmi bříška. Ztrácí sílu, vyhubla, pořád je jí špatně. Musí každou chvíli dostávat krevní transfúze. Stále však pěvně věříme, že se brzy uzdraví a bude jako dříve.“ Z čeho žijete? „Jsme živi za sociálních příspěvků a příspěvku na péči. Otec dětí, můj exmanžel, neplatí alimenty. Dokonce jej osvobodila amnestie. Nezbývá mi, než se k výživnému dopídit soudně, ale na právníka peníze nemáme, ani čas se tím zabývat, protože jsme vlastně pořád v Motole.“ Kde berete sílu bojovat? „Třeba v nejstarší dceři Natálce, jíž je dvanáct roků a je prvním rokem na gymnáziu, i když nám tím stouply výdaje ještě více. Nebo v nových přátelích, které jsme získali. Ve spoustě lidí s dobrým srdcem, kteří se nám snaží pomáhat, nevím, jak bychom to bez nich zvládli. Snažíme se bojovat dál i přes to, že je to psychicky náročné jak pro Kristulku, tak pro mě, i pro její sourozence. Naprosto se nám změnil život a především jeho hodnoty.“
